Wishlist mého života

Chtěla bych...

se na důchod přestěhovat s Honzou na Bali, pronajímali bychom turistům pokoje, slunili se na pláži, četli, cvičili jógu a dováděli s vnoučaty u bazénu.

aby při procházkách Prahou hrála hudba, která by zrovna ladila k mé náladě - jako když si pustíte hlasitou hudbu do sluchátek a prostě jen jdete a připadáte si, že vám patří svět.

aby můj porod trval půl hodiny, bez bolestí a zranění mého muže, který při pohledu na krev neomdlí.

aby nikdy neumřela žádná zvířátka, alespoň ve filmu, vždycky řvu jak želva a spotřebuju hromadu kapesníků.

být opravdu odbornice ve svém oboru, abych mohla školit ostatní a byla si jistá každým krokem, který udělám, tak bych na sebe konečně mohla být pyšná.

si zahrát v divadelní hře, vždycky mám husinu při závěrečné děkovačce, když se herci uklánějí a usmívají na diváky, musí to být kouzelný okamžik.

vychovat dítě, které bude čestné, inteligentní, sečtělé, svědomité, pravdomluvné, altruistické, prostě a jednoduše bude dobrým člověkem - což je ta nejtěžší výzva, která mě v životě čeká.

vydělávat dost peněz na to, abych mohla svým přátelům a rodině kupovat dárky, zvát je na kávu a dopřávat si s nimi krásný odpočinek na dovolených.

být hostem v DVTV, protože to je pro mě známka toho, že jsem zajímavý člověk, který může ostatním něco předat.

se naučit tančit latinskoamerické tance - ale to bych musela přesvědčit Honzu, že je to lepší než fotbal.

napsat knihu - jenže těch nápadů je tolik, že nevím, který si vybrat, a jak s ním začít.

se vrátit do minulosti a pořádně profakovat své dvacetileté já, které dělalo pořádné kraviny, za které se ještě dnes stydím.

si promluvit s ministrem školství o momentální tristní situaci, ve které jsou mí exkolegové, ale obávám se, že by to stejně nikam nevedlo.

umět číst v mapách a orientovat se v Praze konečně na té úrovni, že bych mohla přiznat, že už tu nějakou dobu mám své trvalé bydliště.

umřít ve spánku, kdo taky né, že?

se konečně umět starat o kytky, péct bábovky a kupovat letenky a nemít strach z pracovních pohovorů.

aby mě Honza na rukou nosil až do smrti smrťoucí.

se naučit řídit a parkovat, samozřejmě to není mnou, ale tím blbým autem, které nikdy nejede tam, kam já chci a nemá takovou tu šikovnou parkovací kameru.

znovu prožít svůj dokonalý svatební den.

aby se náš byt přes noc záhadně zvětšil alespoň o dva pokoje, ale hypotéka zůstala stejná.

 No a to by tak pro dnešek mohlo stačit, jdu připravit Gina s tonicem, aby mi začal plnit přání...