Svatební přípravy

Jsem šťastná osoba, protože mé zaměstnání je mým koníčkem, kolik lidi ze stovky tohle může říct? Ještě před rokem bych to netvrdila ani já, protože jsem dělala úplně něco jiného, ale sebrala jsem veškerou odvahu, kterou jsem vytáhla až z paty, a dala výpověď. Od té doby jsem se ocitla v životním kolotoči, který se točí čím dál rychleji. Mám z té jízdy trochu obavy, někdy je mi šoufl, ale jsem šťastná a plná adrenalinu, takže doufám, že tahle jízda nikdy neskončí.

Nejradši na své nové práci kadeřnice mám přípravu nevěst, tohle moje hobby mě vlastně donutilo si udělat kadeřnický kurz. I když člověk musí velmi brzo vstávat a pracovat v rychlosti a pod tlakem, miluju to. Proč? Protože rodina nevěsty je ve svatební den dobře naladěná, všichni mají úsměv od ucha k uchu, od rána se pije a zpívá, taky do mě cpou cukroví a koláče (to je na tom úplně to nejlepší) a hlavně můžu poslouchat romantické příběhy o tom, jak se snoubenci potkali a zasnoubili, což mě jako nesmrtelného romantika vždycky dojme k slzám.

Když tak spolu s nevěstama tlacháme, občas se dostaneme i k tématu, které je tak trochu tabu pro všechny nenevěsty, a to je kecání a rejpání do organizace svatebního dne ze strany všech, kdo mají pusu. Kdo si to nezažil, nepochopí. Slyšela jsem už různé hororové story o tom, že děda odmítal jít na svatbu své vnučky, pokud se na svatební snídani nebudou podávat jitrnice. A tak nevěstina maminka ve svatební den v nových šatech a právě zafixovaném makeupu dědovi na pánvičce smažila jitrnici. Taky jsem slyšela perly typu: "Vy máte DJ a ne kapelu? Tak to sorry jako, ale to nepřijdu!" a klasika: "Vy to nemáte v kostele? To byste ale měli!" Nejvíce připomínek mají nejčastěji maminky nevěst, které nějak pozapomněly na to, že ony samy už se vdávaly před dvaceti lety a jejich představy o svatebním dnu své jediné dcery se bohužel kapitálně liší od představ nevěsty a ženicha, takže vznikají nesmyslné hádky, ve kterých maminky často vyhrávají, bohužel. I my jsme měli poněkud jiné představy o vlastní svatbě, ale naštěstí máme tolik tolerantní rodinu, že nám všichni vyšli vstříc, ustoupit jsme museli jen s jídlem, které nám z organizačních důvodů nechtěli zaměstnanci cateringové firmy připravit, protože se nechtěli spoléhat na spotřebiče v cizí kuchyni.

Každý nakonec začne slevovat ze svých nároků, na což bych chtěla navázat ještě jednou zajímavostí, kterou mi hlásí skoro každá vystresovaná nevěsta. Jako záhadou se každé stane nějaká katastrofa - cukrářka si poplete termín, chlápek odjede na dovolenou s klíčema od svatebního areálu, kadeřnice otěhotní, šaty zdobí zelená nudle patřící družičce, která si zrovna kýchla, v dekoltu se objeví beďar zářící na sto kilometrů nebo v ozdobených stanech s prostřenými svatebními stoly začne stříkat závlahový systém (ano, to je moje story). Věřte nebo nevěřte, to mi říká každá. A asi to tak má být, aby si každá z nás uvědomila, že i když si ten svůj vysněný den malujeme už od puberty v růžových barvách, realita je poněkud jiná a nejdůležitější přece je, že ho strávíme s člověkem, který řekne ano, i když si je vědom toho, že svatební přípravy jsme celé probrečely, profňukaly a pronadávaly a zasloužily bychom si tak akorát proplesknout zprava a zleva. Není to ten největší důkaz lásky, který přebije všechny peripetie, které tomu předcházely?