Serotonin: Michel Houellebecq

Musím říct, že už od studií jsem se s žádnou knihou tak nenatrápila jako právě s touhle. Četla jsem ji na doporučení mé oblíbené knižní blogerky a tentokrát se mi teda netrefila do vkusu. Kniha má kolem 260 stran a já se nutila prakticky do každé, odpočítávala jsem je a těšila se na závěr.

Kdybych měla popsat o čem kniha je, řekla bych prostě a jednoduše, o ničem! Hlavní hrdina je 46letý muž bez závazků, který se ve vypravování vrací ke svým milenkám a přítelkyním. Jak už to u mužů středního věku bývá, má stálou prestižní práci u ministerstva zemědělství, je finančně zajištěn, užívá si dobrého jídla a pití, dost cestuje. Kniha je prakticky přecpaná popisem různých míst ve Francii, recenzemi jídla, filozofickými úvahami o životě a lásce, hodnocením rockových kapel, světové beletrie nebo značek aut. V rozporu s těmito sofistikovanými tématy jsou sexuální scény, které jsou naopak popsány primitivně, což potvrzuje, že se jedná o typické postmoderní dílo. Erotika v knihách mi nevadí, naopak pokud je vkusná, ráda ji uvítám. Tady mě ale vždycky sexuální scény něčím zarazily. Když autor popisuje svoji partnerku s vážným tónem a nakonec pronese něco jako: "Nakonec mi ho ale vždycky vzala do huby a luxusně vysála!" Tak to rozhodně musí vyvolat nějakou reakci. Ve finále si ale říkám - možná je to jen dokonalý popis muže ve středním věku - za slupkou dokonalého gentlemana se skrývá zvíře s primitivními potřebami, to jsou muži, tak to prostě je.

Závěr neprozradím, ani spojitost názvu knihy s obsahem, to už si odvážnější čtenáři budou muset zjistit sami. Vy, kteří máte rádi knížky s dějem, zápletkou a akcí, tuhle knihu obejděte velkým obloukem a radši investujte do něčeho jiného.