6 faktů o tom proklatém šestinedělí
Přišlo to a bylo to teda něco. Bylo to horší, než kdyby Harry Potter mávl hůlkou a u toho pronesl "Crucio". Říkala jsem si, proč se o tom sakra nemluví - možná proto, že kdyby ženy před těhotenstvím věděly, co je čeká, rychle by si celé mateřství rozmyslely. Bylo to prostě šestitýdenní peklo. Co mě na něm překvapilo nejvíc? To jsem popsala v šesti bodech:
1) Hormony z vás dělají labilního uplakánka. Už vím, proč by ženy měly být manželkami dřív, než si pořídí dítě - protože je větší šance, že vám nezdrhne manžel, když každých pět minut kvůli něčemu brečíte. Někdy jen tečou slzy, jindy zas proudí po vašem strhaném obličeji vodopády slz za doprovodu hlasitého vzlykání a soplení. Brečíte, protože to malé přišlo na svět, brečíte, protože vás to bolí, brečíte, protože jste špatná matka, brečíte, protože to nezvládnete, brečíte, protože ho určitě nechtěně zabijete, brečíte, protože už se nikdy nevyspíte, brečíte, protože nechcete zase brečet...
2) Kojení je věda. V seriálu jsem viděla, jak žena vytáhla prso, přiložila k němu miminko, to se usmálo, přisálo, 15 min pilo, pak si říhlo a nakonec všichni spokojeně usnuli a spali 8h. A teď tu o Karkulce. Dneska se tomu směju. Člověk se musí všechno naučit - celý týden mi trvalo, než jsem mohla pronést větu: "Už nám to celkem jde". Zjistila jsem, že existuje tisíc kojících poloh, různé techniky kojení a největší věda byla odříhávání - to vlastně nezvládáme dodnes. Nebýt googlu, YouTube a mobilu, asi bych brečela dodnes. Díky bohu za techniku.
3) Hovínka nevoní po fialkách. Je to smrad a bude to pravděpodobně mnohem horší. Ale co mě nepřestane nikdy překvapovat jsou ty říhance - to je zvuk, jaký vydá padesátiletý chlap po vypití plzně na ex. Nechápu, že tohle zvládne i kouzelná dvoutýdenní holčička.
4) Byrokracie, byrokracie a zase byrokracie. Proč bychom v době internetu nemohli vyřídit pár záležitostí prostřednictvím mailu? "Bohužel, musíte dojít osobně!" bylo nám řečeno z úst afektovaných úřednic. A tak Honza s podepsanou plnou mocí běhal z jednoho úřadu na druhý. Ze sociálky na pracák a z pracáku na sociálku, protože v pojišťovně neustále měli nějaký problém. A samozřejmě taky k doktorům, na poštu a pro rodný list. A já mezitím sama doma brečela, protože malá brečela a ... viz bod č. 1
5) Spánek je výsadou králů. Jsem odjakživa milovník spánku, dokázala jsem prospat hodiny a hodiny, byla jsem neschopná něco udělat, když jsem spala míň než 8h, nemyslelo mi to, byla jsem protivná, nebyla se mnou řeč. A teď si představte, že se mimčo kojí co 3h. Jenže ho musíte v intervalu tří hodin nejen nakrmit, ale taky nechat odříhnout (což někdy trvá i 30min), přebalit a znovu uspat, pak ještě musíte usnout vy - takže jestli spíte 2h, je to moc. A pak zase celý proces znovu. Než jsem si na tohle zvykla, trvalo to hodně dlouho. Vlastně mě zachránilo až kafe, kterého jsem začala pít hektolitry, abych přežila. Zajímavé jsou ovšem stavy, do kterých se dostáváte - mikrospánky, noční můry, miliony snů, náměsíčnost - ta se týkala teda hlavně Honzy, který v noci hledal dítě v šatně a řval po mě, že ho jde nakrmit. Já pak hodinu brečela, že svého muže budu muset odvézt do Bohnic a na všechno budu sama, a tak jsem brečela a brečela - až jsem se probrečena do dalšího kojení.
6) Fyzická bolest. 9 měsíců nosíte v sobě dítě, pak vyleze hlava velikosti melounu otvorem velikosti citrónu, všechno se to musí zahojit. Tělu chybí vitamíny, je vyčerpané jednak z toho, co se s ním 9 měsíců dělo, taky z porodu a z šestinedělního nedostatku spánku, hormony jsou zmatené a v tomto bídném stavu musí tělo produkovat mléko a živit dva lidi najednou. Říká se, že je žena v šestinedělí jednou nohou v hrobě. Já si tak připadala, když mnou třásla zimnice, měla jsem horečky, byla jsem vyčerpaná, unavená, neustále hladová, nakonec jsem skončila na pohotovosti s retencí prsu - "hezčí" narozeniny jsem si nemohla přát.
Víte, co je na šestinedělí ale krásné? Že jednou skončí a jak lusknutím prstus ním najednou zmizí všechno špatné a přijde první úsměv miminka. Ten, za který to všechno stojí...
